Jen tak mě napadlo...

Přála jsem si od Ježíška knížku o Michaelu Jacksonovi. Miluju jeho hudbu. Ale byla
jsem omezená. Vnímala jsem jen její rytmus jako doprovod ke své trenérské práci.
Ale někde tam vzadu ve své hlavě jsem věděla, že přijde doba, kdy budu chtít vědět
víc.

Dnes vím, že mě ta hudba přitahovala nejen pro svojí rytmičnost, energii, kterou
v sobě má, ale také proto, jakým člověkem Michael byl. Dnes vím, že takovou hudbu
s takovými texty nemůže udělat komerční umělec, který chce jen peníze a slávu.
Takovou hudbu může udělat jen člověk, který je sám sebou a má morální zásady. Ty
jsou jiné, než pomíjivost večírků, pomlouvání za zády, a vymýšlení si lživých
scénářů.

Takový člověk je prý divný. Vždy se ptám proč? Protože má odvahu, protože má
schopnosti, protože je pracovitý a ví, co a jak chce? A má sílu si za tím jít? Ano, to je
divná vnitřní síla, kterou na začátku života ale máme všichni. Kam se ztrácí?
Ano pro stádo lidí, kteří si tuto sílu nechali vzít, je člověk se svojí vlastní tváří divnej.
Čtu tu knížku jedním dechem a vím, že věci, které prožíval Jackson se dějí všem
divným lidem.

Vědcům, kteří měli v době coronaviru svůj názor, psychologům, filosofům, kteří vidí
věci z nadhledu. Lidem, kteří říkají svůj názor, který se ostatním nehodí do byznysu.
A ti normální lidi tomu věří a stylem tiché pošty – Paní, představte si, že on je
divnej.. Paní představte si, že on je divnej, protože spí..Pani, představte si, že je
divnej, protože spí v obýváku u televize… a Paní, s kýmže to vlastně spí?... No ta
paní odvedle říkala, že… Je to zábavná hra, než se zvrhne v lidskou zlobu,
nenávist a útoky na lidskou důstojnost. Vždycky se v této chvíli ptám..kde se to bere?
A většinou docházím ke stejnému závěru:
Vy lidé, kteří hrajete tichou poštu jste schovaní v maskách starostlivé maminky,
fantastické manželky, která ctí svého manžela, za maskou živitele rodiny a vlastně
zapadáte do systému společnosti. Hrajete tichou poštu, hrajete divadlo, ale vidět
svojí poctivou duši odmítáte... protože by to bolelo.

A tak hrajete dál a vymýšlíte větší a větší kalibry lží a hledáte ty hráče pro svoji tichou
poštu. Zkuste si jednou nahlas říct – Já jsem já a dokonalá ve své nedokonalosti.
Když to jednou uděláte, zjistíte, že jste se na malou chvíli cítili svobodně, bez potřeby
někomu něco dokazovat a chtít za to teatrální potlesk.

Ti, kteří nechtějí hrát roli starostlivé maminky, ale opravdu tou starostlivou maminkou
být, si to začnou říkat stále častěji a stanou se svobodnějšími, autentičtějšími, a také
divnějšími.. Co se jí to stalo? Dřív s námi tu Poštu hrála a proč už nechce?
Ano, nechce... protože si sama sebe začala vážit a zachránila tím nejen sebe, ale
všechny ty, které miluje…

Vždyť i v letadle nasazuje kyslíkovou masku nejdříve sobě, aby jste se stala oporou
těm, na kterých vám záleží.

Knížku Odhalení Michaela Jacksona doporučuji těm, kteří vnímají, že už jim vadí hrát
tichou poštu. Tam poznají, jak výmysly, intriky, pomluvy a křívá obvinění možná
mohou na chvíli vykolejit obviněnou osobu. Jak mašinérie kariérismu, závisti, intrik a
honba za majetkem z lidí dělá monstra.

A pak se možná rozhodnete..že být divnej, je vaše nejlepší rozhodnutí života